jarnemec.com/blog

Masarykové náměstí, které bylo před více než rokem dáno do provozu po rozsáhlé rekonstrukci. Tento roční odstup a nedávná nová „kultivace“ prostoru jsou dobrým důvodem se nad dnešní podobou hlavního ostravského rynku zamyslet.

[Článek vč. fotografií aktuálního stavu vyšel 23. 7. 2008 na ostravablog.cz]  Nechci zde popisovat historický vývoj náměstí a tak začnu až v roce 2002. Brněnští architekti z ateliéru RAW, Tomáš Rusín, Ivan Wahla a Petr Mutina, vyhráli 1. místo ve veřejné architektonicko-urbanistické soutěži. (Vítězný návrh můžeme posoudit na stránkách architektonického ateliéru.) Hlavním cílem soutěže bylo vytvořit homogenní a architektonicko-urbanisticky kultivovaný prostor Masarykova náměstí.

V tomto původním návrhu byla vzrostlá zeleň zachována a na protější straně náměstí měla být vysázena zeleň nová. Bylo to logické, výměna původní zeleně mohla proběhnout později, až by nová povyrostla a mohla tak plnit svou funkci – dávat dostatečný stín v letních měsících. Náměstí je na návrhu spojeno v jeden celek, ale linie ulice 28. října je ve struktuře zachována. Takže zůstává pomyslné rozdělení mezi duchovní jižní částí s dominantou Marianského sloupu a civilnější odpočinkové severní části s vodním prvkem. Ulice 28. října nadále měla plnit funkci tepny spojující pomyslný slezský břeh s moravským. Dalším zamýšleným prvkem byla kašna s citáty T. G. Masaryka zabudovaná přímo v dlažbě v „severní části“ náměstí. V dlažbě pak měly být nápisy s názvy jednotlivých ostravských šachet. (Protimluv 1/3, s. 31) Z těchto návrhů nakonec vznikla bronzová časová osa s významnými daty historie Ostravy, která kompozičně spojuje obě částí prostoru a kašna zabudovaná v dlažbě (autorem vodního prvku a časové osy je sochař Jiří Plieštik). Konečný výsledek je spíše součtem nekoncepční dodatků, investorem a dodavatelem předělávání architektonického řešení a hlavně zničení jejich celkové konceptu. Ještě v roce 2006 zmiňuje Luděk Janus z investičního odboru Magistrátu města Ostravy, že na ploše budou například „připraveny kotvící jímky pro velkoplošné slunečníky umožňující další rozšíření zahrádek“. Vše tedy před zahájením rekonstrukce nasvědčovalo tomu, že by mohlo jít o zajímavou stavbu. A hlavně, že prostor bude řešen koncepčně. Stromy sice již mají stát po celém obvodu náměstí a místo pamětní desky T. G. Masaryka je rozhodnuto o umístění busty, možná i to mělo být varováním.

Celou rekonstrukci si Ostravané užili doslova na tělo. Chodilo se po rozkopaných bočních ulicích, později přes kusé informace v médiích a přes škvíry v oplocení či z věže radnice mohli Ostravané pozorovat archeologický průzkum a samotnou přestavbu. Po deseti měsících rekonstrukce bylo náměstí znovu otevřeno. Již během prací se ztrácela iluze o tom, že půjde o zajímavou stavbu. Úplná ztráta iluzí však nastala po otevření.

Místo kultivovaného a homogenního prostoru zde vznikla plocha vhodná pro ničení zraku ze slunečního přesvětlení, plocha pro udržení letní výhně a zimního klouzání. Vodní prvek se stal nejen dětskou atrakcí, ale získal i místní název – „prasklé trubky.“ Je to symbolické, v Ostravě je vše tak trochu jako to prasklé potrubí, nic se nedovede k cíli v kompletnosti (viz Ostrava, město polovičatých řešení – ostravablog.cz). Ulice 28. října byla ve výsledku popřena. I v dlažbě končí na hranici náměstí tenkou mezerou, jakoby náhle přestala existovat. To vedlejší uličky měli větší štěstí, jejich vyústění na náměstí má doprovod i v návaznosti v struktuře dlažby. Komunikační tepna tedy neprochází středem, jak bylo zvykem, ale po stranách, v třásních pomyslného koberce, který má dlažba náměstí zpodobňovat.

Jako příklad jisté míry obdobného a možná i k řešení ostravského náměstí inspirační (ale proti ostravské realitě do úspěšného konce přivedeného projektu) lze uvést náměstí Terreaux v centru Lyonu. Toto náměstí bylo v roce 1994 rekonstruováno podle návrhu architekta Christiana Dreverta. Na náměstí je umístěno 14 postranních sloupů a 69 vodních trysek podle návrhu Daniela Burena, vycházejí stejně jako v Ostravě z povrchu dlažby. Dominantou náměstí je historická fontána z roku 1892 se sousoším od Frederica Augusta Bartholdiho (mj. autor Sochy svobody), která byla kvůli stavbě podzemních garáží pod náměstím přesunuta naproti vchodu do muzea výtvarných umění. Za touto fontánou je umístěna řada velkoplošných slunečníků bez rušivých reklamních nápisů. Celý prostor tak vytváří velký estetický zážitek. Oproti ostravské chudší sestře jde, i přes mnoho rozdílných stylů a stavebních období, o homogenní prostor, kde světlo, voda a mramor vytváří harmonii barev, šedé, černé a bílé, hru světla měnící se v závislosti na denní době.

Podobné řešení lze spatřit i v návrhu na přestavbu ostravského náměstí. Jen vodní prvky nenavrhl tak významný autor, je jich také méně, restaurační a kavárenské zahrádky měly být rozmístěny podél obvodu náměstí a měl je opticky i prostorově limitovat méně hustý ornament již zmíněných „třásní“ v dlažbě. Tak, aby byl umožněn komunikační provoz po obvodu náměstí. Nejen ornamentu v dlažbě náměstí či „smazání“ zmíněné ul. 28. října však oproti původnímu návrhu doznalo změn. Jistá neúcta k výsledkům architektonických soutěží je v Ostravě u místních politiků vryta hluboko pod kůží napříč času i politického smýšlení. Na náměstí postupně přibývají nové prvky. A nemyslím tím oprávněný návrat sochy sv. Floriana. I když již jen fakt, že tento návrat nebyl připraven předem, hovoří o koncepční nepřipravenosti projektu přestavby. Měl jsem na mysli především prvky jako jsou vitríny – reklamní citylighty – známé ze zastávek městské hromadné dopravy, které snižují designovou úroveň celého prostoru. Mám na mysli nelogické umístění busty T. G. M., které krásně vystihl v rozhovoru pro MF Dnes (17. 4. 2008) Radovan Lipus: „Samozřejmě, že to je lepší, než to bylo. Ale horší, než to mohlo být. Dlažba je lepší než bývalá zoufalá asfaltová plocha, ale nedokážu pochopit, proč město při tak obrovské investici nemělo víc odvahy, velkorysosti a vizionářského cítění a neřešilo v kontextu náměstí i nový pomník Tomáše Masaryka. Byla tady šance vypsat soutěž na pomník pro třetí tisíciletí a nemusela by to být jen socha. Sochařství se dnes posunulo. Může to být laserová show v podobě projekce Masarykových myšlenek na zdi domů. Nebo vodní, dynamicky proměnný prvek. My se dnes k Masarykovým myšlenkám hlučně hlásíme, ale když dojde na věc, raději recyklujeme interiérovou Mařatkovu bystu a šoupneme ji z vestibulu Nové radnice do rohu náměstí jako na hanbu. Zdálky vypadá jako bysta nějakého zasloužilého lokálního školního inspektora, který daroval Ostravskému muzeu sbírku minerálů.“ Pozdější kauzu vysázení nesprávných stromů dodavatelem stavby, tímto zmiňuji jen pro větší úplnost, stejně vyšuměla do nenávratna, jako spousta jiných kauz. Poslední změna proběhla koncem minulého měsíce. Myslím, že citace oficiální zprávy městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz mluví sama za sebe: „V červnu bylo na náklady MOb MOaP instalováno na Masarykově náměstí 14 přenosných květináčů, osázených květinami a okrasnými keříky, které přispějí k jeho celkové architektonické a estetické kultivaci.“ Kultivací by měly projít především nekultivované hlavy radních. Kvůli osazení těchto květináčů do vnitřního prostoru náměstí byla celková plocha prostoru zmenšena, nevzhledné slunečníky se posunuly, téměř magnetickou silou nevzhledných květináčů, blíže centru náměstí. Zakrytím bronzových desek historické osy tak pouze naplňuje všeobecnou neúctu. Pojmy jako historie místa, estetika, design, architektura tak dostávají na frak, jsou spíše na obtíž. Umístěním květináčů se místní radní přiznávají i k problémům a hlavně k oprávněnosti kritik, které za poslední rok k tématu rekonstrukce padaly na jejich hlavy. Koncepce náměstí je vyřešena ze dvou třetin, možná méně. Ostatní se neřeší, stejně jako ty stromky.

Jak lze vidět na příkladu lyonského náměstí, když dva dělají totéž, není to totéž. Homogenní a kultivovaný architektonicko-urbanistický prostor z Masarykova náměstí nevznikl. Místo toho máme místo připomínající spíše odstavnou plochu kutilsko-hypermarketového obchodu. Možná právě tam začíná a hlavně končí designové povědomí našich radních a nejen jich.

[Aktualizace textu 14. 7. 2008 – doplněné info o citátech T. G. M. a názvech šachet v dlažbě] [Článek vč. fotografií aktuálního stavu vyšel 23. 7. 2008 na ostravablog.cz] [Text byl rozeslán e-mailem všem, o kterých si myslím, že by je to mohlo zajímat.] [Zajímavé pokračování viz O myšičkách a kocourech]

Odkazy:

autorská zpráva „Rekonstrukce Masarykova náměstí v Ostravě“ na www.archiweb.cz

Stromy na náměstí v Ostravě dostaly druhou šanci – www.archiweb.cz

Ateliér RAW – www.raw.cz

Tento článek byl publikován dne 11. 7. 2008 (Pátek) v 0.23v rubrice architektura. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.